OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Věřte nebo ne, ale nejlepší techno death metalovou desku roku (zatím) má na svědomí švédská kapela. Překvapeni? Aby také ne, vždyť tento cenný primát se s železnou pravidelností stěhuje za oceán do Spojených států nebo ještě lépe pak mezi nehostinné ledovce frankofonní části Kanady. S jistou dávkou pochopení by byla akceptovatelná i neustále se zlepšující polská scéna, ale situovat počin roku na poli technického deathu do země Tří korunek, to už tedy chce opravdu bujnou fantazii. Vězte však, že s tímto odvážným tvrzením nepřicházím ošálen jen několika málo zběžnými poslechy, nýbrž před vámi stojím po intenzivní, více než měsíc trvající terapii (což je ostatně důvodem, proč posudek vychází poměrně dlouho po release date).
Ano je to tak, „Noctambulant“ je výživnou fackou všem posměváčkům, kteří si ve své omezenosti nedokáží pod pojmem „švédská scéna“ představit nic jiného než několik málo kapel, jež celá léta a bez jakýchkoli inovací chrastí ten svůj nekonečný příběh. To, že se ve Švédsku daří pouze a jen na tradice sázejícím skupinám dokázali v minulosti s úspěchem popřít zejména výteční AFFLICTED (zajisté si vzpomenete na jejich klasiku „Prodigal Sun“ z roku 1992), v současnosti zase přiživují popularitu komplikovanější formy death metalu spolky jako ANATA, VISCERAL BLEEDING a samozřejmě i zářivé hvězdy dnešních dnů – SPAWN OF POSSESSION.
Pětice hudebních architektů z přístavního města Kalmar rázně nakročila mezi nejužší žánrovou elitu již svým prvním dlouhometrážním albem „Cabinet“ (2003), za jehož obsah se ostatně nezaručil nikdo menší, než samotní Unique Leader Records. V mezičase SPAWN OF POSSESSION sice změnili chlebodárce, nicméně znovu se ocitli v zajetí přísně vyhraněného vydavatelství s podobnou pečetí kvality, totiž u Neurotic Records, kde jim dělají společnost kupříkladu krajané VICRERAL BLEEDING, šikovní Tasmánci PSYCROPTIC nebo holandští blastmasters DISAVOWED. První věcí, která vás zaručeně praští přes ušní boltce, je výtečný zvuk nahrávky, palec nahoru zvedám zejména v případě šestistrunných nástrojů, které zůstávají stejně tak čitelné jako na „Cabinet“, přesto se hlásí o slovo mnohem razantnějším a „plnokrevnějším“ projevem. A že tedy je co zdůrazňovat, neb neomylnému duu riffmistrů Karlsson & Bryssling se podařilo již tak povážlivě spletitou konstrukci bizarních kytarových figur ještě více zkomplikovat a v konečném důsledku ji učinit zcela nepoživatelnou i pro hodně otrlého posluchače. Přesto „Noctambulant“ není o zcestné touze zahrát co nejvíce riffů a zachytit co nejvíce nálad v rámci jedné skladby, není ani žádnou samoúčelnou presentací egoistických individuí, nýbrž kolektivní prací talentovaných hudebníků, nesmírně složitou skládankou, kde každý jednotlivý tón má své přesně vymezené místo a sehrává přesně vymezenou úlohu. Nemyslete si však, že by SPAWN OF POSSESSION pro samý důraz na instrumentální stránku věci zapomněli na ostatní stylové atributy, ba právě naopak, „Noctambulant“ totiž rozdává živelnost a neutuchající nasazení po celých kontejnerech (ostatně ne náhodou kalmarští kouzelníci spadají do kategorie s identifikačním štítkem „brutal technical death metal“). Pokud dokážete absolvovat přes čtyřicet minut dlouhou seanci ve společnosti nekonvenčních seveřanů bez nějaké vážnější psychické újmy, musíte být buďto notoričtí masochisté nebo vnímaví posluchači disponující maximálně otevřenou myslí. Já pevně věřím, že patříte do té druhé kategorie a zběsilou kakofonii v podání SPAWN OF POSSESSION nezavrhnete hned po první schůzce, nýbrž ji odměníte zaslouženou, dlouhodobou a hlavně soustředěnou pozorností.
P.S. Pokud jste pozorně četli úvodní odstavec, jistě vám v kontextu tvrzení o nejlepší techno death metalové desce roku neunikl nenápadný výraz „zatím“. Vězte, že toto skromné slovíčko je užito zcela záměrně, neb Luc Lemay (pro méně chápavé dodejme, že se jedná o základní pilíř bohužel již zaniklé kanadské legendy GORGUTS) a Steeve Hurdle společně sdruženi pod štítem NEGATIVA právě dokončili v hlubinách Remillardova studia Wild trojici nových skladeb na své debutové MCD. Já nevím jak vy, ale já čekám věci nevídané a především neslýchané. Nechme se tedy překvapit, už jen proto, že hozená rukavice slyšící na jméno „Noctambulant“ se bude zvedat skutečně velmi těžce i těm největším kapacitám.
Pakliže se vaše polička ještě nepyšní kopií „Noctambulant“, je to s vámi opravdu hodně špatné.
10 / 10
Jonas Renvaktar
- zpěv
Jonas Bryssling
- kytara
Jonas Karlsson
- kytara
Niklas Dewerud
- baskytara
Dennis Röndum
- bicí
1. Inception
2. Lash By Lash
3. Solemn They Await
4. Render My Prey
5. Eve Of Contempt
6. Sour Flow
7. By A Thousand Deaths Fulfilled
8. Dead & Grotesque
9. In My Own Greed
10. Scorched
Incurso (2012)
Noctambulant (2006)
Cabinet (2003)
Church Of Deviance (demo) (2001)
The Forbidden (demo) (2000)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Neurotic Records
Stopáž: 41:30
Produkce: Magnus Sedenberg
Studio: Pama Studios (Kristianopel, Sweden)
Kontakt: SPAWN OF POSSESSION, Röda Gatan 16A, 39358 Kalmar, Sweden
Naprostá pastva pro uši!! Lahůdka
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.